fórum.rodinka.sk
sobota 21.11.2026 | meniny má Elvíra · fórum.rodinka.sk (bbPress) | Pýtajte sa, poraďte · diskusné fórum pre rodičov z celej rodinka.sk siete

Bezmocnost

Zobrazuje sa 15 príspevkov – 1 až 15 (z celkového počtu 22 )
  • Autor
    Príspevky
  • #51398

    …existuje nieco horsie na svete ako bezmocnost ked clovek nevie pomoct niekomu na kom mu zalezi? Takato bezmocnost je na jednej lodi uz len snad s lahostajnostou okolia, ktore pomoct moze ale hra mrtveho brouka:(

    #51400
    Kalea
    Účastník

    Hm, Zrzka, smutná presmutná téma. Asi píšeš o nejakom konkrétnom prípade, však? Kto je ten, kto by mohol pomôcť, ale tvári sa, že nevidí a nepočuje? Môžu nejako pomôcť aj prispievateľky tohto fóra?

    #51402

    Snazim sa len zistit ci existuju aj horsie veci ako bezmocnost ked nevies pomoct niekomu koho mas rada, na kom ti zalezi…. nech sa necitim tak mizerne…Co je horsie?

    #51404
    LIBERTAS
    Účastník

    Zrzka horšie je keď nechceš pomôcť, pri tom máš možnosť.

    už len snaha, že chceš, je dobré znamenie.nemusíš cítiť vinu, ak pomôcť nedokážeš, niekedy pomôže už len dobré slovo a to že stojíš pri tom, kto to potrebuje.

    #51406

    horšia ako bezmocnosť je podľa mňa nenávisť

    #51408

    Zrzka horšie je keď nechceš pomôcť, pri tom máš možnosť.

    už len snaha, že chceš, je dobré znamenie.nemusíš cítiť vinu, ak pomôcť nedokážeš, niekedy pomôže už len dobré slovo a to že stojíš pri tom, kto to potrebuje.

    pekne napisane . kiez by to bralo viac ludi tak ako ty!!! hned by bol svet krajsi a lepsi:)

    #51410
    Nojaadka
    Účastník

    Pre mňa je bezmocnosť na jednej lodi s neistotou. To sú dva stavy, ktoré z duše nenávidím 😥

    #51412
    LIBERTAS
    Účastník

    zrzkaa ak sa smiem opýtať, z čoho si taká bezmocná?
    ak je nádej, tak to nie je nikdy také zlé, niekedy sastačí na problém vyspať a budeš sa na to pozerať z inými očami.

    myslím, že ešte horšie je ak chceš pomôcť a dotyčný to odmieta…

    #51414
    para
    Účastník

    Hm tazko povedat kedze nepozname stuaciu, ja som sa tiez citila bezmocna a nevedela ako pomoct a ani to vlastne neslo ale nakoniec mi dotycny podakoval za „pomoc“ a ze som pri nom stala a podporila ho – vlastne mlcanim. Zirala som 😯 a zistila ze s vlastnym muzom si vela vieme povedat a bez SLOV.
    Ale ak ide napr. o zdravie – nepomozes ani dotycnemu ani sebe-hm tazke. Fakt je dolezite z CHCES pomahat a ze na toho konkretneho cloveka NEKASLES.

    #51416

    …vdaka za slova, pomohlo mi to, uz mi je ovela lepsie. viem ze niekedy opat zazijem takyto stav ako teraz. nedari sa mi s tym uspesne bojovat, resp. bojovat tak ako by som chcela ale snad to nejako zvladneme. budeme musiet, nic ine nam neostava len bojovat!!!!

    #51418
    Kirkuša
    Účastník

    Ked mam pocit bezmocnosti, napadne ma niekedy veta: „Nemůžeme dělat velké věci, pouze malé věci s velkou láskou.“

    z Fulghumovej poviedky

    JEDNA ŽENAmi na dlouho vnesla pořádný neklid do duše. Ona mě ani nezná, ale pořád se mi motá do věcí. Máme velmi málo společného. Je to stará žena, Albánka, která vyrostla v Jugoslávii; je římsko-katolická jeptiška, která v bídě žije v Indii. Nesouhlasím s ní v základních otázkách kolem kontroly porodnosti, místa žen ve světě a v církvi a štvou mě její naivní prohlášení o tom „co chce Bůh“. Ta žena stojí mezi rozpornými názory a silami, které utvářejí osud lidstva. Dohání mě k šílenství. Rozruším se, kdykoliv zaslechnu její jméno, přečtu si její slova nebo spatřím její tvář. Já o ní ani nechci mluvit.

    V ateliéru, kde pracuju, je umyvadlo. Nad umyvadlem je zrcadlo. Každý den se na tomhle místě několikrát zastavím, abych se dal do pořádku a podíval se na sebe do zrcadla. Vedle zrcadla je fotografie té zneklidňující ženy. Vždycky, když se do zrcadla podívám na sebe, dívám se také do její tváře. V té jsem toho spatřil víc, než dokážu vypovědět; a díky tomu, co vidím, chápu víc, než můžu vypovědět.

    Fotografie je z desátého prosince 1980 z Osla v Norsku. Stalo se tam tohle: Malá shrbená žena ve vybledlém modrém sárí a sešlapaných sandálech převzala cenu. Z rukou krále. Cenu financovanou z odkazu muže, který vynalezl dynamit. Ve velkém honosném sále, plném sametu, zlata a křišťálu. Obklopená vznešenými a slavnými lidmi ve slavnostních černých oblecích a elegantních róbách. Přihlížejí bohatí, mocní, vynikající a talentovaní lidé tohoto světa. A tam uprostřed veškerého dění je drobná žena v sárí a sandálech. Matka Tereza z Indie. Služebnice chudých, nemocných a umírajících. To ona přebírá Nobelovu cenu míru.

    Žádný šáh ani prezident, král, generál, vědec či papež; žádný bankéř, žádný kartel ani obchodní či ropná společnost, ani ajatolláh nemají v ruce klíč k takové moci, jako ona. A nikdo není tak bohatý. Protože ona má nepřemožitelnou zbraň proti zlu na této zemi – laskavé srdce. A také má nepřeberné bohatství tohoto života – bohatství soucitné duše.

    Prosekat se příkrovem nenapravitelného cynismu a mít na to jediný nástroj – neústupnou lásku; ukázat cestu, jak léčit rány lidstva; převést příběh milosrdného samaritána do reality; a žít tak pravdivým životem a zářit z postranních uliček Kalkaty – to vše vyžaduje odvahu a víru, jež si v sobě nepřiznáme, ale bez nichž nemůžeme žít.

    Neumím její jazyk. A přesto ke mně promlouvá její život velice jasně. Mám pocit, že mě kára a zároveň mi žehná. Nevěřím, že jeden člověk na tomto světě hodně dokáže. A přece tam v Oslu stála a působila na okolní svět. Nevěřím v jejího Boha. Ale zahanbuje mne síla její víry. A věřím v Matku Terezu.

    Prosinec v Oslu. Poselství světu v době vánoc je poselství pokoje. Ne pokoje dítěte, které kdysi dávno spalo v jesličkách. A už vůbec ne pokoje, který si spojujeme s vydatnou večeří a šlofíkem u krbu pětadvacátého prosince. Ale pokoje nezlomného, vitálního a životodárného, který vychází z pozoruhodného gesta, jež jedna prostá žena ve vybledlém sárí a odřených sandálech toho večera udělala. Pokoj duše, který pochází z pořádného kusu práce.

    O několik let později na velké konferenci kvantových fyziků a mystiků různých náboženských směrů v hotelu Oberoi Towers v Bombaji, jsem tu tvář spatřil znovu. Stál jsem u bočních dveří v hotelové hale a najednou jsem ucítil, že někdo je vedle mne. Stála tam ona. Sama. Přišla promluvit na konferenci jako host. Podívala se na mě a usmála se. Ještě dnes vidím její obličej.

    Vyšla na tribunu a posunula pořad jednání z intelektuálního bádání k morální aktivitě. Zkoprnělému publiku pevným hlasem sdělila: „Nemůžeme dělat velké věci, pouze malé věci s velkou láskou.“

    Rozpory mezi životem a vírou jsou u ní na rozdíl ode mne zanedbatelné. A zatímco já se potýkám s pocitem marnosti nad bezmocností jedince, ona rovnou začne svět měnit. Zatímco já toužím, abych měl více prostředků a větší možnosti, ona využívá to, co má, a dělá, co v daný okamžik může.

    Zneklidňuje mne, vyvádí z rovnováhy, zahanbuje. Co to je – co ona má a já ne ? Jestli kdy bude skutečný pokoj na této zemi, ráj pro lidstvo, bude to zásluhou žen, jako je Matka Tereza. Pokoj není něco, po čem toužíte, ale něco co, vytváříte, na čem pracujete, co jste a co rozdáváte!

    (zdroj: http://eldar.cz/myf/txt/fulghum_skolka.html )

    #51420
    justina
    Účastník

    Kirkusa, to je perfektne…!
    Na to uz nezabudnem (to o tych malych a velkych veciach).

    #51422

    …skoda ze len ze nie vsetko co je napisane sa da uplatnit aj v praxi:((( tiez sa mi roky rokuce tato myslienka pacila. dnes vsak viem ze laska nespasi svet. ako sa hovori pomoz si sam aj Boh ti pomoze!!!! Dnes skor myslim na tuto myslienku….
    Fulghum je svetovy. Jeho pohlad na zivot sa mi paci. A knizka Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v materskej škole som precitala viac krat. Pomaly ako bibliu:) To som bola este naivna a na svet pozerala cez ruzove okuliare:)

    #51424
    Kirkuša
    Účastník

    Zrzka ale ono to nehovori nic ine nez prave to pomoz si sam, teda o tych malych veciach…Aspon ja to tak chapem. Niekedy nezmozes vela, niekedy skoro nic, ten manevrovaci priestor je prilis maly, cez to vsetko stoji za to sa snazit pracovat aj v tom uzkom ramci ktorym nam je dany. Aktivne sa snazit aspon po milimetroch. Co vyjde to vyjde, co sa neda to sa zatial neda, ale neprestanem sa preto usilovat.
    Ako je v poviedke „zatímco já se potýkám s pocitem marnosti nad bezmocností jedince, ona rovnou začne svět měnit. Zatímco já toužím, abych měl více prostředků a větší možnosti, ona využívá to, co má, a dělá, co v daný okamžik může.“ Cize namiesto bezmocnosti robit to co sa da. A vzdy sa nieco da. Aj ked len tie milimetre. Aspon ja mam tu skusenost.

    … dnes vsak viem ze laska nespasi svet. ako sa hovori pomoz si sam aj Boh ti pomoze!!!!

    V tej poviedke je ze prave laska niecim aktivnym, nie cakanim na spasenie, je tou cinnostou. Tou pomocou, ktoru musi kazdy vyvinut.

    #51426

    a vies ze mas pravdu:) vzdy je nejaka moznost, nejaka cesta aj ked niekedy je to vsetko mravencia praca, ako pises milimeter po milimetri. O to viac si potom ten uspech vazi!vdaka

Zobrazuje sa 15 príspevkov – 1 až 15 (z celkového počtu 22 )
  • Musíte byť prihlásený, aby ste mohli odpovedať na túto tému.